Křečové žíly, odborně zvané varixy patří mezi nejčastější civilizační onemocnění. Uvádí se, že ve vyspělých zemích Evropy postihuje různá forma žilní nedostatečnosti v produktivním věku 10–35 % mužů a 20–60 % žen, ve věku nad 60 let postihuje 20–60 % mužů a 40–80 % žen.

Prvotními projevy žilní nedostatečnosti jsou subjektivní příznaky, mezi které patří především pocit těžkých a unavených nohou, v noci se mohou přidat i noční křeče(odtud název křečové žíly), obtíže se zhoršují během dne a maxima dosahují navečer a v závislosti na ročním období, hlavně v letních měsících. Tyto obtíže lze zmírnit uvedením nohou do zvýšené polohy, naopak stání nebo sezení tyto příznaky zhoršují.

Trombotické (krevní sraženinou) postižení povrchních žil. S tromboflebitidou se setkáváme hlavně v hlavních kmenech (velká a malá saféna a jejich větve). Je většinou spojená s varikózní degenerací těchto žil, nicméně může vzniknou také na předtím zdravé žíle.

Trombembolická nemoc (TEN) zahrnující hlubokou žilní trombózu (HŽT) a plicní embolii (PE) je stále třetím nejběžnějším kardiovaskulárním onemocněním: postihuje 2–5 % populace a u nemocných s plicní embolizací hrozí až 20%umrtím. Ani dlouhodobé následky TEN nejsou zanedbatelné – posttrombotický syndrom postihuje až 40 % nemocných (u 10 % jde přitom o těžké stavy) a chronická trombembolická plicní hypertenze se vyvíjí u 2–4 %. Vzhledem k tomu, že antikoagulační (nebo dokonce trombolytická) léčba nese s sebou riziko hemoragických komplikací, je přesná diagnostika stavů a optimální určení délky nutné antikoagulační léčby zásadní.

Žilní bércové vředy jsou nejvážnější komplikací žilní nedostatečnosti dolních končetin.Typicky se projevují chronickými defekty kůže s rozpadem a odumřením okrsků tkáně. Vznikají při dlouhodobém působení přetlaku v žilním řečišti.